Zní to jako pohádka, co začala slovy: léta jedli pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli a pak přišla EET a všichni od hladu se uchlastali. Tak se stalo, že zkrachovali…
Jak se zdá, pro některé lidi EET znamená tolik, co pro jiné nepřežitelná přírodní katastrofa či skutečné placení daní (což je v podstatě to samé). Přiznat, kolik peněz mi projde rukami začíná nabývat rozměrů boje s brazilskou drogovou mafií.
Ovšem jak se zdá (a vlastně po výsledku krajských voleb už nezdá), mnoho slušných drobných podnikatelů už brzy umře hlady a ten zbytek výrazně zchudne na úroveň všech nás, co platit daně musíme, protože jsme zaměstnanci, kteří se tomuto procesu vyhnout nemohou a náš výdělek zaměstnavatel zdaní podle zákona.
Zatím co jiní podle zákona se takové záležitosti vyhýbají a jsou schopní dokládat účtenkami od poloviny příbuzenstva, co všechno museli vynaložit k podnikání, aby vůbec podnikali. A nestydí se ani trochu za podvod, který dosud procházel.
Teď přichází konečně doba, která alespoň trochu narovná vztahy mezi skutečnými plátci daní a těmi, co si na ně jen hrají, ale nikdy vlastně nevydělali ani korunu. Auto je firemní, dům je firemní, dovolená byla školení a časté obědy s nejbližšími (nemusí jít nutně o rodinu) byly pohoštění obchodního partnera.
Všem v okolí ukazovaná „podnikatelská dovednost jak žít na úkor státu“ teď dostane první ránu. A podle mnohých zainteresovaných asi velkou. Jinak by tak urputně nebojovali proti EET.
Pro nás, pro které je placení daní prostě neodmyslitelné, to prý bude také katastrofa. Už nepůjde nic „bez faktury“ nebo bez dokladu. Osobně si myslím, že právě u malých živnostníků a podnikatelů to ale zůstane při starém. Občas něco přiznají a většinou nepřiznají nic. Ovšem až půjdou do důchodu - a mnohým se to už přihodilo – nedostanou téměř žádný. A až dojde na přiznání majetková, bude to ještě veselejší.
Proč o tom takto píšu? Protože stále dokola slyším, jak je život podnikatele a živnostníka těžký, co všechno musí pro korunu vytrpět a že vlastně žijí z ruky do úst. Jestli ta SKUTEČNĚ nějaký podnikatel či živnostník žije, dře se jako mezek a výsledkem je život na hranici chudoby (myslím skutečné chudoby, ne chudoby zchudlého milionáře, žijícího v nuzném desetimilionovém domě a jezdícího autem za ušmudlaný milion, na což si vydělal utrháváním si od úst), pak takový podnikatel by měl nechat toho podnikání a nechat se zaměstnat. Že jsem blázen, aby dřel za 20.000 měsíčně a ještě platil daně? Pak ať si podniká dál, ale daně platí podle toho, jaká je skutečná realita stavu jeho podnikání.
Už několik podnikatelů mi na tyhle názory řeklo, že jsem ubohý hajzl, co jim závidí jejich těžce vydělané peníze, o které se přece nebudou dělit s nějakým podělaným státem, co je dá nepracujícím, feťákům a do zdravotnictví. A na to oni kašlou!
P.S. Jenže – proč bych já měl a oni nemuseli? Jen proto, aby tu někdo "podnikal" a smál se mi, že jsem zaměstnanec?
